Obsah

Dědictví břidlice - Nittmannův důl IV.

ÚPADNICE NITTMANNOVA DOLU
Těžba v tomto místě začala nejprve tzv. „Onderkovou štolou“ a později, když se důl rozrůstal, byla vyhloubena úpadnice. Při pohledu do úpadnice vidíme od povrchu nálevkovitě se zužující útvar, na jehož dně v hloubce asi 20 metrů je otvor o rozměrech přibližně 6x6 metrů. Zde začíná asi 35 m hluboká, téměř kolmá šachta vedoucí až na třetí, nejnižší patro dolu.

V jeho úrovni jsou chodbami a komorami propojeny všechny tři vstupní úpadnice dolu. Na dně třetího patra neustále protéká voda a v některých místech je její hloubka větší než 1 metr. Svislými komíny a propojovacími chodbami se pak lze dostat do dalších prostor podzemního systému. V ústí šachty, na dně úpadnice, vede vlevo na sever krátká sledná štola. Na boku úpadnice vpravo je vidět zakládkou vyplněný vstup do jedné z vytěžených komor. Od ní na západ vede vodorovná štola, která asi po 30 metrech prudce mění směr vpravo na sever. Po dalších asi 50 metrech končí závalem. Na prostranství u domu byla strojovna a po šikmých břidlicových plochách úpadnice vedla dřevěná konstrukce sloužící k vytahování materiálu z dolu. Dochované břidlicové stěny jsou torzem bývalé administrativní budovy dolu.

 

HISTORIE SVÍCENÍ V BŘIDLICOVÝCH DOLECH

Nejstarší primitivní olejová svítidla, kamenné misky (či misky z mušlí) plněné rostlinným olejem s knotem z hořícího dřívka, pocházejí již z doby bronzové zhruba před dvanácti tisíci lety. Je paradoxní, že s drobným vylepšením se stejným způsobem svítilo v břidlicových dolech od počátku těžby břidlice až do 70. let 20. století, což je v poměru s dvanácti tisíci lety doba nedávná.

V břidlicových dolech se nevyskytují výbušné plyny, a proto horníkům nebránilo používat ke svícení otevřený oheň. Nejprve to byly olejové kahany a lampy otevřené nebo zavřené se závěsným hákem, později se začaly využívat acetylenové lampy plněné karbidem. Především v uhelném hornictví, kde docházelo k častým výbuchům, bylo nutné vyvinout bezpečnostní kahan. Davyho nevýbušný kahan byl vynalezen v roce 1815, ten vytvořil podmínky k dalšímu bezpečnému rozvoji těžby a svým válcovitým tvarem se stal jedním ze symbolů hornictví.

 

KAHANY

Jedná se o jednoduchou miskovitou lampičku kruhové základny s plochým dnem plněnou olejem nebo lojem.

 

ACETYLENOVÉ LAMPY

Acetylenová lampa, tzv. karbidka, má v horní části nádobku s vodou. S dolní částí, kde je nádobka s karbidem, je propojena kapací jehlou. Množství vody protékající do dolní části se reguluje šroubem. Voda reaguje s karbidem za vzniku acetylenu, který uniká do trysky, kde se spaluje a svítí bílým plamenem. Regulací lampy si dokázal horník prodloužit svícení tak, že mu vydržela po celou šichtu. V místech, kde horníci vyklepávali ze svých lamp vyhořelou hmotu, se nacházelo množství bílého prášku – hydroxidu vápenatého. Zajímavostí je, že na břidlicovém dole Nové Těchanovice (Pollakova štola) se karbidovými lampami svítilo ještě v šedesátých letech minulého století. Karbid vápenatý CaC2 (dříve také acetylid vápenatý) velmi snadno reaguje s vodou za vzniku acetylénu (C2H2) a hydroxidu vápenatého (Ca(OH)2), proto našel využití v hornictví.

 

ELEKTRICKÉ LAMPY AKUMULÁTOROVÉ

Teprve po roce 1970 byly v břidlicových dolech v Nízkém Jeseníku zavedeny elektrické lampy. Důvodem, proč se teprve nedávno začaly používat elektrické lampy, byla především příliš pomalá modernizace zaostalých břidlicových dolů. Také to, že karbidové lampy v té době měly mnohem větší svítivost než akumulátorové a jejich hmotnost byla mnohem menší. Zatímco první akumulátorové lampy dosahovaly hmotnosti až 4 kg, hmotnost lamp karbidových se pohybovala kolem 1,3 kg.

 

GPS: 49° 49′ 22.515″N  17° 42′ 55.669″E

zobrazit v mapě

Kategorie

naučné stezky

Adresa


Staré Těchanovice