Obsah
Přírodní poměry
Zajímavá okolní krajina, tvořená stupňovitými, mírně zvlněnými plošinami a širokými hřbety, je výrazně rozčleněna údolími dvou významných řek. Hluboce zaříznutým údolím Moravice (s největšími přítoky Meleček a Melečský potok) a údolím Odry se stupňovitými říčními terasami. Přítok Odry Čermná vytváří osu malebného údolíčka mezi Vítkovem a Klokočůvkem. V blízkosti Vítkova jsou i umělé vodní nádrže, např. rybníky Paveláky a Bělidla, rekreační hráz Balaton a na řece Moravici největší z nádrží je Kružberská přehrada, která slouží jako rezervoár pitné vody pro Opavsko a Ostravsko. Přehrada a přilehlá chatoviště výrazně poznamenala přirozený původní charakter krajiny.
Geologické podloží oblasti je tvořeno většinou kulmskými drobami a břidlicemi, z nichž za zmínku obzvláště stojí výskyt šedých moravických břidlic, v minulosti těžených na mnoha místech. Důkazem těžby jsou mohutné haldy u Zálužné, Starých Oldřůvek, Lhotky, Čermné apod. Ojediněle nalézáme i třetihorní čediče sopečného původu, jakým je například výlev u Zlaté lípy nedaleko Červené hory za Budišovem nad Budišovkou. Půdy Vítkovska jsou podzolové, kamenité a málo úrodné, vhodné k pěstování brambor.
Klimaticky náleží Vítkovsko převážně k oblasti mírně teplé, mírně vlhké, Oblast je oproti sousednímu Opavsku výrazně drsnější, chladnější, s dlouhotrvající sněhovou pokrývkou.
Rovněž po stránce flory a fauny je oblast nesmírně zajímavá. Specifické mikroklima údolí Moravice podmiňuje výskyt botanicky zajímavých prvků. Mísí se zde druhy teplomilné (např. tolita lékařská, růže galská apod.), pronikající od Hradce ze Slezské nížiny, s druhy horskými (např. růže alpská, kýchavice zelenokvětá, udatna lesní, kokořík přeslenatý apod.), sestupujícími podhůřím z Hrubého Jeseníku až k údolnímu dnu. Z dalších zajímavých a pozoruhodných druhů zde nalézáme souvislé porosty bledulí jarních (od Annina Údolí k Albrechtickému mlýnu), ve svazích skupiny modře kvetoucího jaterníku podléšky, ojediněle lilii zlatohlavou, měsíčnici vytrvalou aj.
S výjimkou osídlených částí nebo zemědělsky využívaných vrcholových náhorních plošin je značná část území hustě zalesněna. Původní pralesní porosty bučiny byly vymýceny a vystřídány těženou smrkovou monokulturou. Dnes se zbytky klimaxových bukových lesů vzácně zachovaly jako enklávy květnatých bučin na svazích údolí (v nižších polohách s příměsí dubu, habru a lípy
Kromě obvyklých druhů zastupujících středoevropskou faunu se zde občas vyskytnou i vzácné a chráněné druhy živočichů, jako jsou např. rak říční, rosnička zelená, mlok skvrnitý, zmije obecná, rejsek alpský, plch moskevský apod. Z avifauny byl v oblasti zaznamenán výskyt čápa černého, orla křiklavého, krkavce velkého, volavky popelavé a holuba doupňáka. Na základní škole v Opavské ulici a na kostelní věži hnízdí poštolky, pod střechami domů rorýsi. Ve vytěžených štolách bývalých dolů v okolí Vítkova (např. Černý důl u Čermné) nalezneme významná zimoviště chráněných netopýrů.
Vzhledem k ojedinělým krajinářským hodnotám a vzácné floře a fauně (doposud ne zcela probádané) je oblast Vítkovska trvalým předmětem zájmu přírodovědců. Obzvláště významnou ekologickou osou oblasti je již zmíněné údolí Moravice, které bylo v roce 1992 vyhlášeno přírodním parkem s názvem Moravice.
