NS Dědictví břidlice - Dědictví břidlice - Obecní štola

Dědictví břidlice - Obecní štola

Pozemek byl pronajat hostinskému Franzi Pollakovi, který zde nechal razit tzv. „Obecní štolu“. Ta je asi 130 m dlouhá, ukončená komorou. V místě, kde štola dosáhla ložiska, z ní vybíhají vpravo a vlevo dvě sledné štoly, z nichž vedou komíny vzhůru do horního záběru.

V období druhé světové války měl tento důl ještě jiný význam. Podobně jako další štoly v okolí sloužil jako úkryt pro místní obyvatelstvo. V roce 1938 se v něm ukrývali příslušníci tzv. zelené gardy, což byli mladíci z německých rodin, kteří odmítali v době mobilizace narukovat do čs. armády. V roce 1945 se pak jeho chodby a komory staly opět útočištěm mnoha stovek zdejších lidí před blížící se frontou. Ukrývali se tu i s dobytkem a nejnutnějšími věcmi. V podzemních prostorách dolů bylo místními německými obyvateli ukryto a zazděno také značné množství cenných předmětů. Ty však byly po válce nenávratně ztraceny a místní obyvatelé pamatují jen nálezy drobností a vojenského materiálu.

NOVÉ TĚCHANOVICE

Nové Těchanovice jsou jednou z nejstarších obcí v okolí. Původně byly převážně zemědělskou vsí s mnoha velkými, až 30 hektarovými statky. S těžbou břidlice se zde setkáváme v době před rokem 1850, tehdy „ ...za rychtáře Engela byl u hranic s Hoferbem, poblíž pozemků sousedících s majetky sedláků ze Lhotky, otevřen lom na břidlici.“ Po roce 1880 koupil bývalou rychtu i s břidlicovým lomem Josef Gromes. Tehdy, v době relativního bohatství a konjunktury, byla většina statků a budov v širokém okolí pokrývána břidlicí a její těžba a výroba břidlicové krytiny přinášely velký zisk.

Gromes přikoupil i usedlost č. 46 stojící v lese poblíž břidlicového lomu, naproti Hanzlovu mlýnu. Objekt od základu přestavěl a upravil jej jako sídlo své rodiny i firmy. K usedlosti náležely také nedaleko stojící stáje, kovárna a byty pro zaměstnance (berghaus č.47 na parcele č. 83).

Doly s okolními nemovitostmi koupil za soudně stanovenou cenu 4.500 zlatých v roce 1900 Franz Pollak, majitel novotěchanovického hostince č.p. 8. Ten také později nad řekou Moravicí otevřel novou, takzvanou Pollakovu štolu. Navíc byl i majitelem kamenolomu v Hornigsgrundu v Zálužném. V Pollakově štole těžil až do konce 2. světové války. V květnu 1945 byl internován ve vítkovském pracovním táboře, kde na jaře roku 1946 ve věku 73 let zemřel.

Pollakovu štolu měl po válce nejprve v národní správě Jan Řihák, po znárodnění pracoval v dole jako technik. Důl byl v provozu až do roku 1972. Na hřbitově u kostela v Nových Těchanovicích je pohřbena matka podnikatele Carla Weisshuhna, která bydlela u mlýna v Zálužném, v dnes již nestojícím berghausu č. 11, v němž bylo v letech 1867–1870 také první sídlo Weisshuhnovy firmy.