Obsah

Přírodní zajímavosti

 

Lipová alej

Alej je výraznou místní dominantou a unikátním prvkem v Moravskoslezském kraji. Úzce souvisí s bývalým zámkem v Dubové. Je jedinečná ve způsobu pěstování a tvarování stromů. V současné době roste v aleji 61 stromů. Pro svou výjimečnost byla alej v roce 2003 zaregistrována jako významný krajinný prvek. V roce 2014 byl v aleji zaznamenán výskyt zvláště chráněného brouka páchníka hnědého, který je silně ohroženým druhem.

GPS: 49°49'6.142"N, 17°46'13.403"E

Odkaz do mapy

Lipová alej

 

Rašeliniště Kamenka

Asi 2 km severně od Kamenky v nadmořské výšce 470 – 480 m n. m. se na Prameništi Pekelného potoka nachází rašeliniště, které je jedním z posledních v této oblasti. Rozloha rašeliniště je asi 30 x 60 metrů, mocnost rašeliny okolo 50 cm. Uprostřed rašeliniště se nachází malé jezírko zarostlé suchopýrem. V rašeliništi se vyskytuje živý rašeliník, vzácné druhy rostlin: bezkolenec modrý, žebrovice různolistá. Můžeme se zde setkat s kuňkou žlutobřichou, ropuchou obecnou, skokanem hnědým, čolkem horským, ještěrkou živorodou, slepýšem křehkým, užovkou obojkovou nebo zmijí obecnou.

GPS: 49°45'13.128"N, 17°47'15.780"E

Odkaz do mapy

Rašeliniště Kamenka

 

Přírodní památka Vrásový soubor u Klokočůvku

Vrásový soubor u Klokočůvku, zvaný též Dračí skála (podle draka, který sídlí v malé jeskyňce ve skále), byl vyhlášen přírodní památkou v r. 1998. Jedná se o přirozeně odkrytou skálu, na které vidíme vrásovou strukturu kulmských břidličnatých hornin. Najdeme zde vrásy přímé, šikmé, ležaté i ponořené, překocené s vrásovými přesmyky i zlomy a jiné tektonické deformace.

GPS: 49°43'11.885"N, 17°44'36.689"E

Odkaz do mapy

Vrásový soubor u Klokočůvku

Obora Jelenice

Za obcí na pravém břehu Moravice se nachází obora Jelenice s rozlohou 276 ha. Oboru vybudovala v roce 2001 Opavská lesní, a.s. na místě historické obory Lichnovských z roku 1805. Obora je vklíněna mezi dvě chráněná území, přírodní rezervaci Valach a národní přírodní rezervaci Kaluža.

Obora Jelenice

Leží v členitém terénu o nadmořské výšce 320 až 469 m (Vlčí hůra). Strmé svahy, rozčleněné potokem Hluboké, spadají příkře do Moravice, u níž najdeme ostřicové mokřady i prameniště s bledulemi (studánka pod Vlčí hůrou). Na území stávaly v minulosti dva mlýny, Rozsochačský, ze kterého zůstaly jen zbytky zdiva, a Albrechtický, který byl přestavěn na loveckou chatu. Kolem bývalých náhonů rostou dodnes jasanovo-olšové luhy. Součástí obory je i pravý břeh Weisshunhova splavu.

Hlavními druhy zvěře chované v oboře jsou daněk skvrnitý, muflon, jelen lesní i jelen sika východní a prase divoké.

GPS: 49°49'15.786"N, 17°50'0.124"E

Odkaz do mapy

 

Přírodní rezervace Valach

Přírodní rezervace, kterou tvoří přirozené 90 – 140 leté bučiny rostoucí na příkrých svazích nad údolím řeky Moravice, je součástí Přírodního parku Moravice. Jako přírodní rezervace byla tato oblast vyhlášena v roce 1969 na rozloze 14,60 ha.

Přírodní rezervace Valach

Hlavním předmětem ochrany je bukový les o stáří 90 – 140 let.

Největší plochu rezervace pokrývá téměř čistá vysokokmenná bučina. Velmi hojná je v podrostu kyčelnice cibulkonosná, především ve střední a dolní části svahu také kapraď samec. Dosti četné jsou v podrostu další druhy bučin: svízel vonný, bažanka vytrvalá, strdivka jednokvětá a papratka samičí.

GPS: 49°48'46.541"N, 17°49'2.331"E

Odkaz do mapy

 

Přírodní park Moravice

Území přírodního parku Moravice se nachází v severní části Nízkého Jeseníku v okrese Opava. Hranice parku jsou vymezeny jednotlivými tahy silniční sítě. Svoji rozlohou (14.250 ha) zaujímá území již dříve vyhlášených oblastí klidu Údolí Moravice (1982) a Raduňky (1987).

Přírodní park Moravice

Význačným  rysem krajiny jsou údolní louky, suťové lesy a na svazích břidličnaté lomy. Na území se dosud vyskytují ohrožené, dnes už rychle mizející druhy chráněné květeny: bledule jarní, lilie zlatohlávek, pérovník pštrosí, ďáblík bahenní a měsíčnice vytrvalá. Zcela vzácně rostou v této již podhorské krajině i některé horské druhy, např. kozlík trojený, kýchavice Lobelova, zimolez černý a žluťucha orlíčkolistá. Z hub je to např. vzácný hřib dřevožijný a pestré šťavnatky. Druhová rozmanitost hmyzu je vysoká. Přežívají zde i horské druhy.

Z obratlovců byl zaznamenán výskyt např. mloka skvrnitého, slepýše křehkého, holuba doupňáka, lelka lesního a čápa černého. Lze zde nalézt i tří druhů plchů a jezevce lesního.

Zvláště chráněná území - k ochraně přirozené skladby dřevin a vzácných rostlin byly zřízeny koncem šedesátých let tři rezervace (Kaluža, Valach a Nové Těchanovice).

 

 

Přírodní rezervace Nové Těchanovice

Rezervaci tvoří zachovalý přirozený smíšený les na prudkém a skalnatém jižním svahu údolí řeky Moravice. Území je stanovištně velmi pestré, porosty si uchovaly v těžebně nepřístupných partiích přirozený až pralesovitý charakter (souše, zlomy, vývraty). Lokalita byla vyhlášena přírodní rezervací v roce 1969 na rozloze 5,76 ha.

Přírodní rezervace Nové Těchanovice

V druhově pestrém stromovém patře zdejších porostů najdeme zejména habr obecný, dub letní, jedli bělokorou, javor klen, javor mléč, lípu malolistou a buk lesní. Z keřů je hojný zimolez obecný, ojediněle zde roste lýkovec jedovatý a brslen evropský. Ze zajímavých rostlin se v rezervaci objevují např. lilie zlatohlávek, prvosenka vyšší, hlístník hnízdák, jaterník podléška, kapradina laločnatá, udatna lesní, růže převislá a jmelí bílé jedlové. Lokalita je také velmi zajímavá entomologicky. Vyskytuje se zde mnoho vzácných druhů, jako je např. tesařík a nosatci.

 

Přírodní památka Na Čermence

Ve svahu po levé straně klokočovské zastávky se nachází málo známé chráněné krajinné území „Na Čermence“, dříve přírodní rezervace. Od roku 1990 má území status přírodní památky. Nalezneme zde pozůstatky květnatých bučin s jedlí. V bylinném podrostu se daří kyčelnici cibulkonosné i devítilisté, strdivce jednokvěté, kostřavě lesní, rozrazilu horskému i bukovníku kapraďovitému. Okolní lesní porost tvoří druhotné smrčiny.

Přírodní památka Na Čermence

Na území přírodní památky můžeme pozorovat i vzácné ohrožené denní motýly, batolce duhového a červeného, bělopáska topolového a dvouřadého či okáče černohnědého. Hnízdí zde řada druhů zajímavého ptactva, např. holub doupňák, ze srostloprstých datel černý a strakapoud velký, ze sov puštík a kalous ušatý, z dravců je zde kromě káněte i krahujec a jestřáb. Najdeme tu i mnoho druhů zpěvného ptactva, sojku, sýkory, pěnice, budníčky, lejsky, střízlíky i naše nejmenší ptáky – králíčky.

Klidné a nerušené území je rájem i pro savce. Kromě běžných druhů, jako jsou srnec, daněk, zajíc, veverka, prase divoké a liška obecná, se vyskytuje i norník rudý, plšík lískový, rejsci, myšice a kuna lesní, při troše štěstí můžeme navečer spatřit stromového netopýra.

GPS: 49°43'42.338"N, 17°46'18.762"E

Odkaz do mapy

 

Břidlicový důl Marie

V Klokočově se těžila již od r. 1836 v mnoha povrchových lomech břidlice. Za kravínem najdeme i bývalý břidličný důl s názvem Marie. V blízkosti leží i malé jezírko s vrbami a žlutými kosatci, které sem někdo zřejmě vysázel. Na podmáčeném podkladě v okolí zaujme vysoký, žlutě kvetoucí dvouzubec nicí.

GPS: 49°44'57.406"N, 17°45'10.407"E

Odkaz do mapy

Břidlicový důl Marie

 

Černý důl

V polovině cesty mezi Čermnou ve Slezsku a Svatoňovicemi najdeme odbočku k dalšímu bývalému lomu Břidlicové stezky - k Černému dolu. Dříve býval obklopen lesy, jež jsou nyní kvůli kůrovci téměř zlikvidovány těžbou.

Černý důl

Z dolu zůstalo několik povrchových dobývek, zbytky kamenných staveb a velký odval s náletovými dřevinami a porostem mechorostů. Samotné důlní dílo však tvořilo rozsáhlý hlubinný třípatrový komplex, který začínal úklonnou svážnicí a pokračoval kolmou šachtou do podzemí. Spouštět se do dolu je tedy krajně nebezpečné a zakázané. Česká speleologická společností ORCUS Bohumín (chiropterologové) zde již řadu let provádí sčítání netopýrů. Přezimuje zde velmi početná kolonie netopýra černého (500 - 1 000 jedinců), vousatého a ušatého, méně početný je netopýr velký, severní a vodní, ojediněle se objeví i netopýr brvitý, řasnatý a večerní. Podobná zimoviště najdeme i v dalších břidlicových lomech v oblasti, např. ve štole Woodboys nebo v Zálužném. Černý důl je však ojedinělý počtem jedinců i druhů, a proto byl vyhlášen za chráněný přírodní výtvor. Netopýři nesmějí být ve svých zimovištích rušeni, proto jsou vchody do zimovišť často opatřeny ochrannými mřížemi.

GPS: 49°47'50.852"N, 17°41'43.911"E

Odkaz do mapy

 

Vodní plochy:

 

Vodní nádrž „Vítkovský Balaton“

Takto místní nazývají umělou vodní nádrž na Kamenském potoce (asi 2 km za Vítkovem, po pravé straně silnice na Kamenku). Byla vybudovaná v letech 1973-75. Má sypanou hráz a rozlohu asi 5,5 ha. Původně měla sloužit k regulaci vodního stavu na Kamenském potoce a hlavně na rybochovném rybníce Komora, vybudovaném na potoce pod hrází. Sloužívala však řadu let i k rekreačním účelům, koupání, loďkování, kempování a rybolovu. V roce 1986 došlo nevhodným geologickým zásahem při stavbě nového vodního přivaděče z Podhradí k narušení průtokových poměrů potoka. To mělo za následek narušení rozvodnice mezi Moravicí a Odrou a trvalé snížení vodního stavu nádrže. Při této ekologické katastrofě zahynula spousta vodních živočichů, hlavně ryb a raků. Hydrologické poměry se sice časem přirozenou cestou částečně stabilizovaly, v nádrži se však kvůli špatným odtokovým poměrům množí zdraví nebezpečné sinice. V současné době slouží zrenovované zařízení k letní rekreaci.

Balaton

GPS: 49°45'57.112"N, 17°46'55.642"E

Odkaz do mapy

 

 

Bělidlo

Soustava rybníků nazývaných Bělidlo se skrývá ve sníženině po levé straně silnice na Kamenku za bývalým státním statkem. Podle pamětníků zde býval na potoce dům a skutečně se zde kdysi bělilo prádlo. Soustava 7 rybníků byla postupně založena mezi 60.- 70. léty minulého století, jejich celková rozloha činí 4,5 ha. Jsou napájeny bezejmenným potokem, odvádějícím vodu z polí nad nimi. Když je sucho, potok i rybníky vysychají, proto se neletní.

GPS: 49°46'31.590"N, 17°46'22.788"E

Odkaz do mapy 

 

Paveláky

Největší vodní soustavu Vítkovska tvoří rybníky Paveláky, nacházející se západně od města mezi silnicemi na Nové Těchanovice a Čermnou ve Slezsku. Rybníky jsou napájeny potokem Čermná, pramenícím v zamokřené louce u stejnojmenné obce a dalšími bezejmennými potůčky. Na mapách jsou označovány jako Pavelák I a Pavelák II. Málokdo však již dnes ví, proč se rybníky takto nazývají a kdy a za jakým účelem vznikly.

Původní starší Pavelák (s ostrůvkem) - blíž k Čermné ve Slezsku - má rozlohu 4,5 ha. Byl pojmenován po prvním poválečném správci vítkovského pivovaru Pavelkovi. Do pivovaru z něj brali v zimě led. Na hrázi dlouhé asi 200 m najdeme stejně staré, vzrostlé duby letní. Pavelák II (blíže k Vítkovu), byl založen v letech 1968-69 jako závlahový rybník.

GPS: 49°47'7.155"N, 17°44'23.016"E

Odkaz do mapy